Vstávám v osm do hotelového pokoje. Pěkná díra. Sehnat v Palmě za rozumné peníze ubytování je uprostřed sezóny téměř nemožné. Výhled ze 7 patra a bohatá snídaně můj dojem trochu vylepší. Hážu do tašky notebook, diář, telefon i štos dokumentů a sedám na bus do centra Palmy. Vnímám změnu, oproti Praze má vše pozvolné tempo, příjemných 28°C, méně lidí, více pozdravů, smíchu.
Užívám si cestu známými ulicemi, posledních pár set metrů jdu pěšky. Mé věčně uspěchané tempo Palma pěkně přibržďuje, spíše se procházím. Před úřadem cizinecké policie už na mě čekají oba klienti, zdravíme se, naživo se potkáváme poprvé. Díky on-line systému tu nejsou žádné fronty, během pár minut jsme přímo u objednaného stolu. Španělsko se mění před očima.
Tudy projde každý zájemce o koupi nemovitosti na Mallorce. Úřad cizinecké policie vydávající NIE.
Představuji policistovi oba Čechy a předkládám formuláře, bankovní potvrzení, pasy. Tři týdny po rezervaci termínu a nezbytném papírování vyústí za 15 minut v kýžený výsledek. Jsme venku, oba klienti s certifikátem o přidělení NIE. Kromě pasu jediný potřebný dokument pro každého, kdo chce ve Španělsku koupit nemovitost.
Zodpovídám dotazy s tím, že se potkáme v jednu před domem v Alcúdii. Vyrážím na Palaza Espaňa, mám téměř hodinu času. Auto je v servisu, zvažuji zda vzít bus. Nakonec procházím centrem Palmy a krásná procházka končí dříve, než bych si vlastně přál. Sedám si v parku pod strom s telefonem na uších, pak během hovorů sestupuji do podzemního patra na bus do Alcúdie.
Síť veřejné dopravy je na Mallorce perfektně zmáknutá. Dopravní hub v Palmě v podzemním patře Plaza de Espaňa.
Platím 9 Eur a přesouvám se na západní pobřeží ostrova. Konečně odkládám telefon a kochám se jízdou mezi mořem a horami. Srpnová Mallorca. Čekal jsem větší vedro, více lidí, více nepříjemností. Musím se sám sobě smát, jak rychle zapomínám na zdejší realitu. Vystupuji v Port d' Alcúdia a jdu rovnou do centra přístavu.
Klienti přicházejí přesně v jednu. Štěpán a Jitka, sympatický pár z Prahy. Nikde však nevidím Jana, makléře prodávajícího. Volám mu, nějaký problém, bude tu za 30 minut. Beru Štěpána s Jitkou do sousední Casa Gallega, objenám víno a pivo. Jsou v pohodě, užívají si svůj den. Jan je naštěstí profík, je tu za 20 minut i s omluvou a jdeme do bytu. Štěpán s Jitkou jej rezervovali na základě mojí videoprohlídky, chtějí však apartmán před vlastní koupí apespoň jednou vidět.
Port de Alcúdia, hlavní přístav na východě Mallorky. Výhled z terasy prodávaného apartmanu.
Prohlídka probíhá celkem bez problémů, jen nestíháme schůzku v bance. Volám bankéřce, ta však neakceptuje zpoždění a přesouvá jednání na další den. Poprvé děkuji vlastní prozřetelnosti, že jsem stanovil denní rezervu. Řešíme, co je třeba z bytu odstranit před podpisem smlouvy a klienti mě berou autem zpátky do Palmy. Příjemné povídání, dělíme se o zkušenosti a zážitky z Mallorky. Vystoupím v centru a dávám si pivo a bocadillo ve 100 Montaditos, levné pivnici přímo na Plaza de Espaňa.
Vracím se busem do hotelu, píšu maily, volám, popíjím červenou Estola Reserva z La Mancha. Najednou šest hodin, slunce slábne, během tří týdnů od léta se dny znatelně zkrátily. Beru plavky, za 5 minut jsem dole na Cala Mayor. Moře srpnově zakalené, pláž plná lidí. Nořím se do vln a užívám si pocitu, kterého se snad nelze nabažit. Na pláži pozoruji zapadající slunce, výhled mi cloní tři dokonalé siluety. Boubelatá Španělka, vytáhlá zrzka a blondýnka jak z Playboye. Se zálibou zkoumám záhyby jejich plavek a děkuji Pánu Bohu, že stvořil Mallorcu a zrovna mě na ní poslal.
Večerní Cala Mayor v západní části Palmy. V létě je na plážích tradičně nabito.
Krásné ráno. Slunce je už nad mořem, odráží se od hladiny a vrhá na pobřeží oranžový odstín. Scházím od hotelu dolů k vjezdu do přístavu Calanova, čekám na klienty a svezu se s nimi k notářství Beltran v Palmanově. Jsme tu přesně v 10, Jitka musí zítra odletět a tak jde podepsat plnou moc pro manžela.
Jsem tu oficiálně jako tlumočník, asistentka mi předkládá šestistránkový dokument. Napsal bych to ve třech větách, jsme ale ve Španělsku. Než se tím narychlo prokoušu, přichází notář a krátce shrnuje obsah v angličtině. Pokládám jen dotazy ohledně společného jmění manželů ve Španělsku a notář dává Jitce podepsat dokument.
Notářství v Palmanově. Zde se odehraje ta nejdůležitější, finální etapa prodeje.
Sedáme do auta a jedeme přes ostrov do Alcúdie. Zastavujeme v centru v Café Mercat, obyčejné kavárny pro místní dědky. Po krátké debatě pochopím, že Jitka i Štěpán jsou znalci kávy a mají nadstandartní nároky. Naštěstí jsem zvolil dobře, kafe tu mají slušné. Jdeme do obchodu Servimovil, kde Štěpánovi vyřizuji španělskou SIM kartu. Neobejde se to bez dokladů, papírování, klikání a potvrzování. Odcházíme však s novým španělským číslem včetně balíčku dat a příslušné aplikace.
Popojedeme do Portu, máme hodinu čas. Sedám si sám do prvního baru a u caňi vyřizuji telefonáty. V jednu se scházíme před bankou na domluvenou schůzku. Bankéřka je v pohodě, včerejšek nijak neřeší. Otevření účtu je tu málem náročnější než samotná koupě bytu. Pas, NIE, překlady daňových přiznání z Čech, daňová registrace. Adresy, občanka. Spousty podpisů, dvě on-line aplikace, kódy, aktivace. Za hodinu naláduje bankéřka systém a Štěpán obdrží španělské IBAN. Účet je otevřen.
Ikonický střed Portu d'Alcúdia. Srpnové poledne, 33°C ve stínu, azuro.
Vnímám nervozitu a napětí klientů, Štěpán chce převést všechny peníze a konečně si oddechnout. Sedáme do první restaurace, transakce proběhne u další caňi během pár minut. Je pátek odpoledne, peníze jsou na cestě z Čech do Španělska. Konverzujeme o nemovitostech, životě na Mallorce, všem se znatelně ulevilo. Teď nezbývá než počkat, až finance dorazí a banka vystaví šek.
Domlouváme se Štěpánem další postup, pak se loučím s Jitkou. Zítra odjíždí. Procházím rozpáleným Port d'Alcúdia, 33°C ve stínu, vzduch se tetelí a nad mořem je úžasně modro. Jdu kolem domu, kde budou mít klienti svůj vlastní apartman. Krásné místo, vybrali si dobře. Užívám si příjemný pocit, že jsem u toho a obchod se daří.
Večerní útesy v Sant Agustí, západním předměstí Palmy. Voda příjemných 27°C.
Za hodinu vystupuji v Palmě z autobusu, je před pátou. Popojdu do Casa Gallega, právě zavírají. Dojde mi, že to bude všude stejné, menu už nikde nedostanu a dobré jídlo mi uvaří až večer. Přesouvám se do hotelu a zaháním hlad olivami a vínem. Jdu k moři, na pláž se mi nechce, tak klesám po schodech mezi domy přímo na útesy. Jen pár lidí, slunce už je za obzorem. Skáču z plošiny rovnou do vln, úžasná očista na těle i na duchu. V nejbližší thajském bistru doplňuji energii zeleným curry a Estrellou a vracím se na útes. Moře jsem se dneska ještě nenabažil.
Ráno objevuji zprávu od Štěpána, peníze dorazily ještě včera. Převod kupní ceny mezi českou a španělskou bankou za pouhé 4 hodiny. Žádné blokace, obstrukce, poplatek 120Kč. Unie mne opět příjemně překvapuje.
Dávám si hotelovou snídani a pročítám Diario de Mallorca. Letiště v Palmě zaznamenalo o víkendu téměř 2500 letů a je tak na svém ročním vrcholu. Calviá a Llucmayor jsou mezi 10 nejdražšími místy na koupi i pronájem domu ve Španělsku. Měsíční nájemné zde neklesá pod 1300 Eur.
Domy stejně jako květiny otočené za sluncem a mořem. Pobřeží Sant Agustí západně od Palmy.
Potřebuji pracovat na internetu, u hotelového bazénu ani v zahradě ale nechytím signál. Nezbývá než zakotvit v pokoji, ještě že je tu balkón. Aktualizuji web, SEO, profily. Dlouho odkládaná a zdlouhavá práce, konečně na to mám čas. Po poledni skočím do samoobsluhy pro lahev červeného Monte Ducay a sendviče. V krámku na rohu ještě přikoupím opakovací krém a mýdlo na holení, oboje mi zabavili na letišti.
Pokračuji v nekonečném bušení do klávesnice. Je třeba zapracovat na apartmentu v Maioris, který mi do prodeje svěřila Hana z Brna. Správce je nedostupný, nájemníka doženu přes WhatsUp. Je do osmnáctého na pevnině. Vytvářím inzerát pro Seznam, Idealistu, Immoscout a rovnou vše publikuji.
Apartmna v Edificio Europa v Maioris, 10km na východ od Palmy.
Narážím na svojí největší slabinu, neumín ani slovo německy. V Německu je přitom prodej najpravděpodobnější. S pomocí techniky zvládám vše přetextovat i zveřejnit, jen nevím co si počnu, až mi německý kupec zavolá. Snad bude umět anglicky.
Šest hodin, čapnu lahev s vodou a plavky a jdu na vzduch. Rozpálené ulice začíná chladit stín, úžasné klima. Procházím po pobřežní ulici kolem přístavu Calanova, právě spouštějí na vodu asi 9-ti metrový člun. Cikády řežou naplno, vzduch voní borovicemi a solí. Jdu asi tři kilometry po pobřeží, luxusní hotely, restaurace, nádherná plážička, několikery schody mezi domy dolů k moři.
Calanova, malý přístav západně od Palmy. Kousek za útesem již parkují zaoceánské cruisery.
Západní pobřeží od Palmy je hodně dramatické a zakroucené, každopádně úplně zastavěné a obydlené. Přesto je to nádhera, všude něco kvete, voní a bují. Scházím v Illetes k vodě, stín se právě přesouvá z pevniny na vodu. Skáču z útesu do hlubokého moře a plavu dál od břehu. Dlouhé houpavé vlny, pár temp a chytám ještě poslední sluneční paprsky.
Volám rodině, manželka mi popisuje aktuální české počasí. Je k neuvěření, že nás dělí jen 2 hodiny letu a počasí se zdá být z jiné planety. Rodina odletěla z Mallorky právě před měsícem a už by se potřebovali znovu prohřát. Kdybych byl kouzelník, hned bych je přičaroval k sobě na večerní útes nad mořem.
Ráno ležím co to dá, vylézám až v půl desáté. Je neděle, čas odpočívat a zůstat co nejdéle off-line. Po vydatné snídani beru klobouk a vodu a vyrážím kolmo od pobřeží. Kousek nad hotelem podejdu dálnici, procházka je od začátku skvělá. Perfektní chodník, žádní chodci, cikády, vůně, pinie, opuncie, palmy.
Estrella Damm patří mezi nejlepší piva, které se na Mallorce pijí. Zároveň umí dělat nápaditou reklamu.
Stoupám kolem silničky do Génova, městečka nad Palmou. Z dálky vidím horu se sochou, které si nelze nevšimnout z pobřežní dálnice směrem na západ. V Génova jen pár lidí před barem u kostela, tři staříci povídají pod stromem. Ptám se chlapíka u parkoviště kudy nahoru, kroutí hlavou. Dochází mi, že abajo znamená dolů. Pořád si to pletu s arriba. Oba se tomu zasmějeme a ukazuje mi cestu.
Zdolávám kopec po serpentýnách, pot ze mě jen leje. Postupně se mi otevírají výhledy na Palmu a celý její záliv, od Arenalu na východě až po Portal Vells na západě. Nějakých 30 kilometrů pobřeží zalitých sluncem. Spousty člunů, jachtařů, velká dvoj-stěžňová plachetnice. Trajekt na pevninu, vánek od moře. Nádhera.
Génova, 10 minut autem z Palmy. Přitom úplně jiný svět.
Jak se blížím k vrcholu, překvapuje mne podoba asi 10-ti metrové sochy. Je spíše moderní, tepaná z kovových plátů. Postava ženy se svatozáří a holubicí. Pod obrovským podstavcem se dočítám, že to je Virgen de la Paz (Panna Míru). Nechybí nezbytná restaurace, nyní překvapivě zavřená. Znovu se kochám sochou, teď konečně vím, kdo se to na mě dolů na dálnici vždycky dívá.
Scházím do Génovy a sedám před obchůdek-kavárno-pekárnu v jednom. Asi 10 místních, popíjejí, pokuřují, klábosí. Všichni nedělně nastrojení, vedle v místnosti si hrají děti. První Estrella do mě zasyčí, dávám si další a k tomu typický místní Coccarois, plněný těstový rohlík. Náplň je bezmasá, výborná. Platím za perfektní malý oběd i s 2 pivy 5,80 Eur. O tom si můžu dole na pláži nechat jen zdát.
Pohled z hory dolů na Génovu. Za ní na kopci Castle Belver a dále Palma de Mallorca.
Odcházím z Génovy s pocitem, že jsem se konečně potkal s Mallorkou. Chodím rád mezi místní, rozumím jejich zvykům i způsobům a přitom zůstávám cizincem. V městečkách a vesnicích mimo turistické zóny se žije nejlépe, zde se cítím doma.
Odpoledne v hotelu se rozhoduji vyzkoušet místní bazén. Dlážděné terasy, venkovní bar, vířivka, bazén cca 20 metrů. Rozhodně nejlepší část lehce ošuntělého areálu, jen pár hostů. Leju na sebe opalovací olej, zabírám lehátko a pouštím si do uší Radio Paradise. Je to fajn, ale není to můj šálek kávy. Po hodině slunění a plavání mě to už nebaví a mizím.
Pivo Estrella, slunce, místní kráska. Obchůdek s posezením na náměstí v Génova.
Poprvé se připojuji na internet, hraju si s databází obrazů, několik starších zveřejňuji na webu. Za chvíli pozoruji lehce zarudlou kůži, dnešní dávka slunce byla tak akorát. Přitom používám faktor a mám už čtyřměsíční základ. Je srpen a středomořské slunce má pořádný grády. Zalévá ostrov 13ti hodinami slunečního svitu a minimálně do září se za žádný mráček neschová.
Ráno se mi zdá nebe nějaké zachmuřené. Dávám si dvojitou kávu a snídani a pozoruji počasí oknem. Snad jsem jen vstal příliš brzy. Posílám Štěpánův IBAN na notářství, bude uvedený u kupní smlouvy jako účet, odkud zaplatí poplatky a daně. Štěpán píše, že má už od banky vystavený šek, vše se zdá býti připravené. Píši Janovi, makléři prodávajícího, aby zaslal ke kontrole kolaudační list a energetický certifikát. Prý vše přinese k podpisu.
Obvolávám další klienty a pozoruji z balkónu podivně zastřenou oblohu. Beru plavky a ručník a jdu si zaplavat. Slunce cloní souvislý bílý film, nevím co si o tom mám myslet. Dávám si u bazénu pivo, barman ukazuje na oblohu. Prý přichází pasat ze Sahary a změna počasí. Vzpomenu si na poslední srpen na Mallorce. Konstantní horký vítr, vše zasypává jemný písek. Fouká od jihu, přes den 40°C a teplota moc neklesá ani v noci. Vítr z Afiky, který proměňuje Mallorku v suchý skleník.
Ráj všech čalouníků a krejčí. V Ribes & Casals prodávají látky již 89 let. Zde pult s námořními vzory.
Jedu busem do centra, na Plaza Espaňa, kde hasím žízeň ledovou charrou. Nejlevnější pivo na Mallorce, čtvrtinka z 1,5 Eur. Je to však vykoupené zdejší nádražní skvadrou. Nijak to neřeším, na Florenci v Praze je to o dost horší. Jdu ulicemi směrem od cenra až k Ribes & Casals, kde prodávají od roku 1933 látky. Kupuji 3 metry jemné sítě proti moskytům, kterou nahrazuji síťovinu na serigrafické tisky.
Procházím centrem Palmy až na Plaza Chopin, jdu se podívat do Galerie Red. Koukám, jak se to tu za pouhý měsíc změnilo. Nové výstavní prostory, nový Gerhard Braun. Navštěvuji ještě Mensing a Franka Krugera a nemohu se zbavit nového, mě neznámého pocitu. K těmto galeriím jsem vždy vhlížel jako k modlám, nyní mi většina jejich umění přijde jako odvar. Nepovažuji se za velkého umělce, ale tomu co tu vidím můžu bez obav konkurovat.
Král Filip VI. španělský s manželkou, královnou Letizií a dcerami Leonorou a Sofií. Mallorca, srpen 2021.
Stmívá se, chci si užít Palmu, jdu pěšky podél zálivu. Odkládám nástup do autobusu tak dlouho, až přejdu celé město. Přes dálniční okruh přeci jen přejedu, u paláce Marivent policejní manévry. Dojde mi, že tu je právě Španělský král s rodinnou a tady obvykle bydlí. Na internetu hned vidím, že si tradičně vyšli mezi lidi a dnes večeří v El Txoco de Martin. Tady se za hlavu své země stydět nemusejí. Král Filip je gentleman a elegán a dělá Španělské koruně čest.
Volám Milanovi do Lagunas. Je to uprostřed Peru, a vlastně i uprostřed Jižní Ameriky a samotné Amazonie. Zajímá mne, jak se mají tam na druhé straně světa. Milan v pohodě, leží vedle svojí peruánské ženy, Čecha viděl naposledy o Vánocích. Pandemii v džungli už neřeší, jen se prý vše zdražilo a do města musí s rouškou. Ptám se zda se mu stýská. Prý ani ne, neměnil by. Rád ho slyším a stejně tak jsem rád, že Mallorka je od Prahy jen 2 hodiny.
Štěpán mě ráno nakládá před hotelem a jedeme na notářství. Je den D, podpis kupní smlouvy. Je tu prodávající Alexander, jeho makléř Jan, Štěpán a já. Asistentka nám předává kupní smlouvu ve španělštině, ještě jsme jí ani neviděli. Pročítám jí a zároveň překládám Štěpánovi, přichází notář, říkám že potřebujeme ještě 10 minut. Sotva se tím prokoušu, je notář zpět a shrnuje stručně obsah v angličtině.
Stačím ještě prolítnout dokument o bezdlužnosti prodávajícího a potvrzení o vydání kolaudačního listu, energetický štítek ani neotevřu. Notář rovnou dává oběma stranám podepsat smlouvu, sám připojuje rozmáchlý podpis, poděkuje, pogratuluje a mizí. Alexander dává Štěpánovi klíče, on zase jemu šek. Pár otázek ohledně garáže a je hotovo. Apartment je majtkem Jitky a Štěpána.
Originály všech kupních smluv jsou uloženy na notářství. Zde archiv notářství Beltran.
Nemáme moc času a prostoru. Kupní smlouva tu je naštěstí notářský dokument, který neobsahuje žádné podmínky, úschovy nebo pokuty. Stanovuje pouze kdo co komu prodává, za kolik a kdo platí jaké poplatky a daně. Pochopitelně zaobalené v květnaté právnické španělštině. Vše podstatné se řeší před podpisem, tím už jen přechází vlastnictví z prodávajícího na kupujícího.
Štěpán dostává kopii smlouvy a rozpis poplatků - honorář notáře, katastrální poplatek, daň z nabytí. Celkem 8,7% z kupní ceny s měsíční splatností. Nejlevnější možný poplatek za koupi bytu na Mallorce. Asistentka ještě upozorňuje Štěpána, aby neriskoval pozdní platbu, zdejší finančák by mu zavařil. Říká že zavolá, jakmile bude smlouva vložena do španělského katastru. Potrvá to 2-3 měsíce a poté si tu Štěpán vyzvedne svůj originál potvrzený katastrem.
Výhled z hotelu v Sant Agustí. Za oknem bazén, moře, ale taky příchod týdenního pasatu a čtyřicetistupňových veder.
Jan mi předává poslední Alexandrovo faktury za elektřinu, plyn a vodu a potvrzení o jeho bezdlužnosti vůči správci budovy. Bylo domluveno, že převody smluv zajistí, to jsem se ale mýlil. Beru Štěpána do hotelu, zdá se že by potřeboval panáka. Lobby bar je ale zavřený, otevřeno je jen u bazénu. Dáváme si drink a sedáme pod pergolu. Teplota stoupá, jen ze mě leje.
Volám na Endesu, zdejší obdobu ČEZu. Nekonečné linky, čekání, potvrzování. Nakonec se podaří spojení i identifikace bytu, předávám operátorovi všechny údaje a Štěpán obdrží mailem smlouvu. Zasekne se to na jejím potvrzení, nepřijde potvrzovací SMS. Operátor zadal špatně telefon. Téměř hodinu volám, vysvětluji, přichází nová smlouva, opět s blbým číslem. Shodujeme se, že v této fázi je třeba zajít na pobočku a vyřešit to tam.
Tentokrát se vracím do Čech. České léto považuji za příjemnější než to mallorské.
Na Aquas jsem úspěšnější, domlouvám Štěpánovi na ráno schůzku v Alcúdii, kam jen přinese potřebné dokumenty k přepisu vody. Kupodivu se dovolám i na správu budovy, paní mi dává mail kam mám poslat údaje o novém vlastníkovi, což obratem činím. Zašlou rozpis komunitních poplatků, ptám se kolik to bude. 50Eur/ měsíc. Přesně tolik, kolik jsem čekal.
V prázdných žaludcích nám žbluňkají dvě piva, venkovní vedro začíná být úmorné. Vidím, že je toho na Štěpána tak akorát, shrnuji co zbývá udělat a vyprovázím ho z hotelu. Loučíme se, sedám si v lobby a dávám si pauzu. Byt je prodaný, moje práce tady pomalu končí. Letadlo do Prahy odlétá za pět hodin, zbytek léta bych rád strávil v Čechách. Je načase dobře se najíst a dát Mallorce zase na chvíli sbohem.
Richard Augustin
MallorcaHome.cz
